Rusko, zcela nepokrytě hraje špinavou hru - lže o své podpoře separatistů (ruští výsadkáři pouze "zabloudili", ruští vojáci válčí na Ukrajině dobrovolně v době své dovolené - Kreml tak po dlouhé době konečně přiznal, že Ruští vojáci na Ukrajině skutečně bojují, nejsou však vládou záměrně vysláni) a Evropa, jak je jejím zvykem, neustále jedná bez nějakého zásadnějšího výsledku,
Prezident Ruské federace Vladimír Putin dnes vyzval povstalce, aby vytvořili u města Doněck evakuační koridor, kterým by mohli projít obklíčené ukrajinské jednotky s tím, že v rukách separatistů zanechají svou výzbroj a vojenskou techniku. To vše proto, aby se, dle slov Vladimira Putina, "ukrajinští vojáci dostali ke svým rodinám a aby se zabránilo zbytečnému krveprolití". Jeho dobrácká starost je však ten nejdrzejší cynismus.
Na současný stav věcí lze dobře vztáhnout slova Dietricha Bonhoeffera, německého teologa a bojovníka proti nacismu. Ve své Etice, díle, které nestihl dokončit, neboť byl měsíc před koncem války popraven, píše:
Horší než konat zlo je být zlý. Když lhář říká pravdu, je to horší, než když pravdomluvný lže. Když nenávistník pěstuje bratrskou lásku, je to horší, než když lidumil dá průchod nenávisti. Lepší než pravda v ústech lháře je lež, lepší než skutek bratrské lásky od nenávistníka je nenávist... Skutečnost, že se zlo objevuje v podobě světla, dobrodiní, věrnosti a obnovy, v podobě dějinně nezbytného a sociálně spravedlivého, jasně potvrzuje každému, kdo nezaujatě poznává, jak je zlo bezedné.Jistě lze namítnout, že nic není černobílé. To je jistě pravda. Nicméně mě zaráží neschopnost a strach z jasného "ne" ruské agresi ze strany České republiky a NATO vůbec. Česká republika a NATO (od OSN se nedá příliš čekat, protože Ruská federace disponuje právem veta) bude nadále jednat s tím, že Evropa musí vystupovat jednotně, hrad je velmi zdrženlivý, český premiér chce vpád Rusů na Ukrajinu prověřit a potvrdit, zvažuje také pomoc zemi, pro ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka je "nepřípustné jakékoliv zasahování do územní celistvosti Ukrajiny a pokud k tomu dochází, tak na to musí přijít reakce". Zatím tedy pouze slova (o závažnějším účinku sankcí proti Rusku pochybuji) bez praktické podpory Ukrajiny. Krym jako součást Ruské federace již málokdo zpochybňuje - k nepřípustnému zasahování do územní celistvosti Ukrajiny již dávno došlo. Evropská politika tak opět připomíná nechvalně proslulou ústupnost britského premiéra Neville Chamberlaina vůči Hitlerovi. Místo jasného "ne" k Hitlerově dobyvačné politice, jak se již projevila vůči Rakousku a Československu, přišla 29.9. 1938 Mnichovská dohoda, od níž Chamberlain očekával "mír pro naši dobu".
Na závěr tedy opět Bonhoeffer:
Tyran, který pohrdá lidmi, snadno v takové chvíli využívá nízkosti lidského srdce tím, že ji živí a že jí dává jiná jména: strach nazývá odpovědností, chtivost horlivostí, nerozhodnost se stává soudržností a krutost panským a energickým jednáním... Z rozličných důvodů se člověk bojí jasného "ne" a nakonec přitakává ke všemu.
