Nad zemí i pod zemí - tajemství Slovinska

Slovinsko je známé především jako tranzitní země při cestě do Chorvatska. Málokdo však ví, jak krásná a zajímavá země to je - a že tedy rozhodně stojí za bližší prozkoumání!

Abychom Slovinsko blíže poznali, rozhodli jsme se vydat na 10ti denní roadtrip. Cestu jsme dopředu příliš neplánovali a vše řešili víceméně "za pochodu" v reakci na počasí a možnosti, které se nám zrovna v danou chvíli naskytly. Protože jsme tedy například ve Slovinsku nenašli vhodný camp na stanování, vydali jsme se stanovat na pár dní i do sousedního Chorvatska, odkud jsme se vydávali na výlety přes hranice zpět do Slovinska. Celkem jsme v autě urazili téměř 2 500 km (možná by to bylo i o něco méně, kdybychom nemajíce GPS čas od času nebloudili).

Přináším tedy pár fotografií a tipy na výlety, které by se vám při cestě do Slovinska mohly hodit.

"Nad zemí", na zemi i pod zemí - Slovinsko si vás prostě získá!

Škocjanské jeskyně - ráj všech podzemních dobrodružství!

Z rakouské dálnice se naskytne mnoho krásných pohledů na okolní krajinu. Tato zřícenina nám stála za kratší zastávku.

Po obvodu "opan air" kaple byly na stěně vyvěšeny citáty (zpravidla ve třech jazycích), které vyzývaly k zamyšlení. Uvádím alespoň ty, které mě nejvíce zaujaly.
The pure art of living is to observe and regard the miracles of every day life. (Pear S. Buck, spisovatel)
When you are healthy, you have thousand wishes, when you are sick - only a single one. (arabské přísloví)
Many have qualification, few are chosen. (Bible)
Richest are those who can do without most things. (Rabindranath Tagore, Indický filosof)
It is dangerous to wake up the lion,deadly can be the tooth of the tiger, however, most ruinous and dreadful is the madness of men. (Friedrich von Schiller)

Prvním z našich cílů byla nejvyšší hora Slovinska Triglav. V campu, kde jsme původně chtěli přespat, jsme potkali dvojici mladých Čechů, kteří nás upozornili na opuštěný a zazimovaný camp, kde se tak mohlo přebývat zdarma a navíc ještě blíže Triglavu. Jako výchozí místo pro výstup na Triglav byl tak camp u Bohinjského jezera ideální. Přespali jsme na stolech a lavičkách na terase místní restaurace, ráno zamkli všechny naše věci do auta a vydali se na dvoudenní výstup na nejvyšší horu Julských Alp.

Protože do campu večer přišla vyčerpaná skupina pár zaměstnanců ČD, kteří společně právě pokořili Triglav, dozvěděli jsme se užitečné informace: 1) Na severní straně je pořád hromada sněhu - je lepší zvolit jinou cestu. 2) Jděte na lehko - přespat a najíst se dá v chatách (cca za 20 euro), netřeba tak tahat spacák a karimatku. 3) I když již mají některé chaty mimo sezónu zavřeno, nechávají otevřenou jednu místnost, kde je pár postelí a deky na přespání.

První náročný výstup - pak následovala delší cesta po "náhorní plošině".

Dvojno jezero a Koča pri Triglavskih jezerih (1 685 m.n.m)

Na Triglav bylo možno vybrat jednu ze dvou paralelních cest. Zatímco jedna cesta šla údolím podél ledovcových jezer, druhá, náročnější, vedla po hřebenech. Dostali jsme se tak od Bohinjského jezera (570 m.n.m) až na Malou Zelnaricu do výšky 2 310 m.n.m.

Na Koču na Doliči (2 151 m.n.m.) jsme doklopýtali až dlouho po setmění. Když jsme vyčerpaní po hodinovém bloudění v kamenném moři a sněhu, v mrazu a mlze a za svitu čelovek zahlédli v mlze světlo, koča se nám jevila jako dar z nebes.  Brzy ráno jsme opět vyrazili na cestu.

Tímto úbočím mezi dvěma horami ve výšce přes 2 000 metrů jsme předcházející noc bloudili hledajíce Koču na Doliči. Těžko říct, co by se stalo, kdybychom ji nenašli, k čemuž jsme měli pro chybnou orientaci v mapě, na základě které jsme se z počátku vydali sestupovat odvrácenou stranou hory, velmi blízko...

Na Domu Planika pod Triglavom (2 401 m.n.m.), posledním záchytným bodem na samém úpatí Triglavu, byla možnost zanechat své věci. Bereme jen to nejdůležitější a děláme dobře - při cestě nahoru předcházíme mladý pár plahočící se na horu s těžkými krosnami, který se zanedlouho Triglavu vzdává a sestupuje, aniž by dosáhl vrcholu. (Velkou vzpruhou naopak byl energický stařík, který nesa si kromě cepínu na zádech i mačky strčil do kapsy i mladší generaci.)

Dechberoucí pohled na prosluněnou jižní stranu Julských Alp.

Téměř na vrcholu. 

Při výstupu na Triglav je vítanou pomocí ferrata. Na nejobtížnější úsek po hřebenu tedy oblékáme sedáky. Spíše je však využijeme až při sestupu.

Cíl treku byl dosažen. Měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí. Přestože předpověď nebyla zrovna nejlepší, přes počáteční mlhy a zataženou oblohu jsme se dočkali nádherného počasí!

Zasloužená odměna.

Julské Alpy jsou tvořeny především triasovým vápencem. Proto velmi dobře odráží sluneční paprsky a oslňují tak svým zářivě bílým jasem.

Radost nad pokořením Triglavu každý vyjadřoval způsobem sobě vlastním...

Pohled zpět na úmorný, leč na pohled nádherný sestup při cestě zpět k Bohinjskému jezeru.

Vodnikov dom na Velem polju pod Triglavem.

Máte-li štěstí, v Alpách můžete narazit kromě mloků a zmijí i na kamzíky.

Přestože nás na závěr sestupu (který se neobešel bez komplikací) stihla řádná průtrž mračen, druhý den nás přivítala blankytně modrá obloha. Jezero Bohinj je největším jezerem Slovinska. Je napájeno vodou z údolí Triglavských jezer, která se zde vymění 3x za rok. Žije zde přes 10 druhů ryb a v nejhlubším místě dosahuje hloubky 45 metrů. Pokud chcete jezero navštívit, pospěšte si. Je velmi pravděpodobné, že do 22 000 let v důsledku nánosů se jezero promění v bažinu, nebo zanikne zcela.

Kostelík sv. Jana Křtitele se pyšní jedním prvenstvím - jedná se o nejfotografovanější kostel ve Slovinsku. Kostel poznamenán románskými a barokními vlivy je ukázkou jedné z nejzajímavějších architektonických skvostů středověku. Přestože byl postaven na přelomu 10. a 11. století, archeologické artefakty, které se nalezly v okolí se datují až do 5. století př. Kr. Kamenný most v roce 1926 nahradil dřevěnou konstrukci.

Celý interiér kostela zdobí nádherné středověké fresky. Na snímku lze vidět sv. Jiří zabíjejícího draka. Pod ním jsou vyobrazeni dva bratři - pastevec Ábel a čertíkem osedlaný rolník a budoucí bratrovrah Kain.

Voda pramenící vysoko v horách je pověstná svou čistotou, ale i v době velkých srážek i neúprosnou dravostí.

Symbol Julských Alp.

Ruska kapelica - dřevěný kostelík vystavěný na památku více než 100 ruských zajatců a jejich hlídačů, kteří tragicky zahynuli v lavině při budování silnice. Protože Krajnska Gora byla důležitou křižovatkou vojenských cest, nařídilo poté, co Itálie vyhlásila Rakousko-Uhersko válku v květnu 1915, vrchní velení armády zpevněnou cestu, která by usnadnila ovládání této klíčové oblasti. Na stavbu bylo přiděleno více než 10 000 ruských zajatců. K neštěstí došlo v březnu 1916. V roce 1917 zde postavili přeživší zajatci kapli na památku svých zahynulých krajanů.

Pramen Soči, údajně nejkrásnější řeky ve Slovinsku, vyvěrá z hlubin tektonického zlomu vysoko v horách.

Protože se nám nepoštěstilo najít pěkný a cenově příhodný přímořský camp, kde bychom dali svému tělu odpočinout po vší turistické námaze, ve Slovinsku, sjeli jme ještě pár desítek kilometrů na jih a ubytovali se ve víceméně prázdném umagském resortu Stella Maris. Zázemí campu bylo neporovnatelně lepší a ceny dvakrát nižší než ve Slovinsku.

Noční procházka starým městem - Umag.

Ještěrka odchycená v Zelené laguně

V rámci našeho low-cost tripu jsme se restauracím vyhýbali. V Poreči jsme však udělali výjimku, protože tamním plodům moře skutečně nešlo odolat...

Útulný rustikální interiér vinárny Ćakula konoba v Poreči.

Gastronomický zážitek v Poreči nás inspiroval k vlastnímu kulinářskému počinu. Brzy zrána jsme vyrazili z campu na cca 3 km vzdálený rybí trh, kde jsme koupili dvě ryby, které jsme poté upekli na grillu, krevety a kalamáry. S krevetami problém nebyl - stačilo uvařit a poté oloupat, kdežto kuchání kalamárů byla delikátní záležitost...

Z Umagu to přes hranice bylo jen pár kilometrů do nezapomenutelného slovinského města Piran. Protože se štěstěna k tomuto velmi bohatému městu vystavěné v benátském stylu otočila zády a prameny jeho bohatství náhle vyschly, jeho obyvatelé nebyli dost majetní, aby financovali rozsáhlé přestavby. Zachovalo se tak malebné město s labyrintem uliček, kostelem sv. Jiří z 12. století (s věží z počátku století 17.) a mohutnou kamennou zdí ze 7. století. 

Piranskému přístavu dominuje několikastěžnová plachetnice.

Piranské pobřeží střeží množství soch - některé z nich jsou odlité, jiné však vytesané do velkých "vlnolamných" kamenů na mořském břehu.

Solné pláně v Sečovlje se nachází na hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem. Na chorvatské straně je možné si za pár eur zapůjčit kolo a na něm poté projet celou chráněnou oblast.

Z mnohých domů obyvatel solných polí zůstaly jen torza, některé však byly opraveny - v těch pak bylo zřízeno muzeum.

Získávání soli a následný obchod s ní byly jedny z nejstarších ekonomických aktivit severovýchodního pobřeží jaderského moře.

Z obrovské plochy 850 hektarů se dnes udržuje pouze zlomek.

Přírodní park Sečovlje je domovem bohaté fauny i flóry.

Nedaleko hranic s Itálií se nachází unikátní systém krasových jeskyní. Škocjanské jeskyně jsou na seznamu světového dědictví UNESCO a je nutno dodat, že právem! Řeka Reka zde vyhloubila unikátní podzemní kaňon, nad kterým lze přejít po lávce, jež je součástí prohlídkové trasy.

V okolí jeskyň se našlo mnoho archeologických artefaktů - některých až 10 000 let starých. Nacházelo se zde také významné kultické a poutní místo.

První systematické prozkoumávání jeskyň započalo v 19. století, když se hledal vodní zdroj pro rychle rostoucí italské město Terst. Největší překážkou se stal 6. vodopád, který se pro jeskyňáře stal "severní stranou Matterhornu". Zdolat se ho podařilo až po neuvěřitelných 33 letech. Teprve poté mohla skupina badatelů postupovat dále. Není náhodou, že mnoho odborných speleologických termínů pochází ze slovinštiny!

Vesničce Škocjan, pod jejímž povrchem se nachází obrovský systém krasových jeskyň, vévodí kostelík zasvěcený třem sirotkům - sv. Cantiovi, Cantianovi a  jejich sestře Cantianille.

Na návštěvu hlavního města Slovinska jsme neměli moc času. Museli jsme se spokojit pouze s procházkou podél řeky Ljubljanici. 

Velkou dominantou Ljubljany je trojitý most Tromostovje, který spojuje staré město s moderní čtvrtí.

Před dlouhou cestou domů lze doporučit návštěvu pizzerie Foculus. Ať si již objednáte cokoliv, nebudete zklamáni - lepší pizzu "frutti di mare" jsme ještě nejedli!