Kolik stojí vražda?

Začátek nového roku bývá vhodnou příležitostí pro bilancování, zhodnocení dosavadních úspěchů či nepříliš zdařilých životních momentů, abychom mohli na základně nových zkušeností promyšleně vyrazit vstříc výzvám, které nový rok přinese.

I novoroční zpravodajská relace Událostí svým divákům předložila v jednom z příspěvků bilanci uplynulého roku, která by v ideálním případě mohla ovlivnit chování velké části diváků i práci státních institucí v roce následujícím. Řeč je o statistice počtu mrtvých na českých silnicích a škodě, která tak českému státu vznikne. Tvrdá řeč čísel mluví o 669 mrtvých v důsledku dopravních nehod a celkové škodě 58 miliard korun, která v důsledku nehodovosti státu vznikne. Po odvysílání ilustrativních záběrů smrtelných nehod a seznámení s nejčastějšími důvody silničních neštěstí přichází v Událostech na řadu detailní představení nákladů, které státu v důsledku neukázněných účastníků silničního provozu vznikají. Výdaje na zdravotní péči, práci hasičů, policie, ale i soudů, představují přímé náklady. Zde však seznam nekončí. Protože v důsledků úmrtí stát přijde o ekonomicky aktivní občany, dopady na hospodářství státu jsou ještě větší. Do nepřímých nákladů tak musíme zahrnout i ztrátu ekonomické produkce. Dále vznikne státu škoda na sociálních výdajích (nemocenské a důchodové pojištění) a na náhradě škod. Výsledný „účet“ tak dosáhne již zmíněných 58 miliard, což představuje 1,3% HDP. Jeden usmrcený člověk způsobí státu újmu bezmála 21 milionů korun. Největší díl z celkových ztrát, přes 20 miliard korun, pak připadá na resort ministerstva financí. Mrtví daně neplatí.

Pojďme se podívat ještě na jednu statistiku. Nyní se tak konečně dostáváme ke studii, která stojí za poněkud bulvárním názvem tohoto článku. Kolik stojí vražda? V USA je za použití střelné zbraně ročně 33 000 lidí zabito a 80 000 zraněno. Přímé náklady na jednoho zavražděného průměrně dosahují částky 441 000 dolarů, přičemž 94% (414 000 dolarů) z této sumy tvoří výdaje na věznění pachatele trestného činu. Občané USA dostávají těchto pomyslných složenek na 441 000 dolarů za jednu vraždu 32 každý den. Za rok se jim tak ve „schránce“ nashromáždí složenky v celkové hodnotě 6,8 miliard dolarů. A to jsme zatím pouze u přímých výdajů. Vezmeme-li v úvahu ušlý zisk oběti a dramatický propad v „kvalitě života“, dostáváme se k závratné částce 221 miliard dolarů. Kdybychom tuto částku rozdělili mezi všechny obyvatele spojených států, dostali bychom se k 700 dolarům per capita. Celkový účet po sečtení přímých i nepřímých nákladů se vyšplhal na 229 miliard dolarů ročně, což je více než celkové výdaje státu spojené s nadměrnou obezitou a přibližně stejně jako celkové výdaje za lékařskou péči.

Tyto statistiky mohou být bezpochyby velmi užitečné. Zprávy o zvyšujícím se počtu tragických nehod by se mohly stát impulsem pro intenzivnější práci na systémovém řešení preventivních akcí. Závratné výdaje spojené s násilím za použití střelných zbraní by mohli vést k větší snaze o snížení kriminality – a tím i výdajů veřejného rozpočtu! Tento moment v žádném případě nemůže být pominut. Obecně platí, že účinná prevence je vždy levnější než „léčba“. Ač vyjádření předčasně (a často zbytečně) ukončeného lidského života v řeči čísel má své opodstatnění, přesto v sobě skrývá i jisté nebezpečí. Zabývat se cenou lidského života v ekonomických kategoriích může být ošidné. Jedinečnost kvality lidského života se tak rozplývá v kvantitě prostředků směny – peněz, které hodnotu života jednotlivce vyčíslují.

Immanuel Kant, velký filosof 18. století zdůrazňoval, že člověk má být cílem veškerého našeho jednání, nikoliv prostředkem. Celá formulace jeho proslulého kategorického (tj. nepodmíněného) imperativu zní takto: „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“ Pohnou-li nás k přijetí opatření proti zbytečným nehodám na silnicích a obětem násilných trestných činů teprve až ekonomické důvody, je to znamením toho, že hospodářství se vymanilo ze své služebné pozice a stalo se určující silou v organizaci lidského života a v důsledku toho i celé společnosti.

Naši společnost charakterizuje kategorický imperativ ekonomického růstu, který má v současné době globální rozměr. Profesor Petr Piťha tuto situaci v nedávném mediálním rozhovoru vystihl těmito slovy: „Nevyrábíme, abychom spotřebovávali, ale spotřebováváme, abychom vyráběli.“ Tento ekonomický systém má dalekosáhlé sociální důsledky. Připomeňme si nechvalně proslulou poznámku předního ekonoma Světové banky Larryho Summerse týkající se úmyslu ukládat toxický odpad v ekonomicky méně výkonných státech: „[N]eměla by Světová banka více podpořit přemísťování znečišťujícího průmyslu do méně vyspělých zemí? Myslím, že ekonomická logika za uskladňováním toxického odpadu v zemích s nejnižšími příjmy je bez vady. S tím bychom se měli vyrovnat.“ Iván Petrella, profesor na univerzitě v Miami komentuje: „Tato logika je bez vady, protože obyvatel např. Spojených států produkuje a konzumuje více produktů než obyvatel země s nižšími příjmy. Potenciální ztráta globálního příjmu a produktivity zapříčiněná špatným zdravím nebo smrtí v důsledku otravy je tudíž mnohem větší v bohatých než v chudých zemích. Svět se tedy řídí tímto jednoduchým pravidlem: hodnota osoby se měří podle její schopnosti přispět globální ekonomice. Lidé mají hodnotu jako producenti a konzumenti; protože tedy chudí produkují a konzumují méně, jsou bezcenní. To, na čem záleží, je zisk, ne život.“

Skandál s ukládáním odpadu je přímý důsledek přístupu k lidskému životu výlučně na základě ekonomických kategorií. Díváme-li se na hodnotu jednotlivce výlučně optikou hospodářského růstu, je to znamení toho, že se hospodářství vymanilo ze své služebné funkce a stalo se jedinou určující skutečností života jednotlivce a společnosti.

Reference

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/216411000100101/

http://www.motherjones.com/politics/2015/04/true-cost-of-gun-violence-in-america

http://www.video.aktualne.cz/dvtv/knez-pitha-dzihad-je-genocidni-valka-mozna-ji-ridi-lide-kter/r~4998f51ac43011e5aa720025900fea04/

PETRELLA, Iván, Globalising liberation theology: the American context, and coda. In: ROWLAND, Christopher (editor), The Cambridge Companion to Liberation Theology, Cambridge: Cambridge University Press, 2007, s. 280.

KANT, Immanuel, Marina BARABAS a Pavel KOUBA. Základy metafyziky mravů. 3., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2014

World Bank Memo, 12 December 1991. Cited in: ROWLAND, Christopher (editor), The Cambridge Companion to Liberation Theology, Cambridge: Cambridge University Press, 2007, s. 280.