Severské putování

Těžko byste v Norsku hledali profláklejší místa než je Preikestolen, Kjeraq a Trolltunga. Těmto místům nyní šlape na paty i souostroví Lofoty, jehož obyvatelé museli po několikaletém  přílivu tisíců návštěvníků smutně konstatovat, že turistický nápor na tak malé území je příliš velký a že jedinečná příroda tak pod desetitisíci páry pohorek a bezpočtů kavaranů a aut, kterým jsou v současné době oficiální parkoviště již malá,  pomalu odchází do věčných lovišť. Aby také ne - Norsko ročně navštíví stejný počet turistů jako je obyvatel tohoto severského království - tedy cca 4,5 milionu ročně!

Nutno říci, že davy turistů na tato místa proudí zcela právem - jsou to lokality vskutku pozoruhodné a navštívit bych je přál každému. Tedy alespoň ty dvě z nich, které jsme mohli poctit svou přítomností.

Preikestolen a Kjeraqbolten jsou od sebe coby kamenem dohodil. Každý z těchto přírodních úkazů se nachází na jednom konci Lysefjorden, velmi dlouhém a nepříliš širokém fjordu, který se zařezává do vnitrozemí na západním pobřeží Norska nedaleko ropného města Stavanger.

Zatímco na Preikestolen se ze Stavangeru dostanete celkem rychle, na Kjeraq, který je jen o pár desítek kilometrů dál, trvá cesta několik hodin - fjord se totiž musí složitě objíždět. Protože nám přišlo příliš laciné nechat se na obě místa dovést autobusem, abychom pak jen pomyslně slízli šlehačku v podobě nenáročné cesty z parkoviště na vysněnou skalní plošinu či kámen z doby ledové již přes 10 000 let zakleslý mezi skalními stěnami masivu Kjeraq, rozhodli jsme se pro tzv. Lysefjord rundt - lysefjordské kolečko, abychom si alespoň ten Kjeraq nějak zasloužili. Lysefjord rundt je označení pro cca 115 km dlouhý trek plný náročných převýšení za jejichž zdolání je však zdatný baťůžkář odměněn nezapomenutelnými výhledy na Lysefjord. Nunto říci, že naším cílem nebyl ujít celý okruh - pro nedostatek času jsme si vybrali pouze část Preikestolen - Kjeraq. Tak se nám 115 km km smrsklo na pouhých 40. I to nám však pro náročný terén mělo zabrat cca 3 dny cesty v plné polní. Věda, že počasí na západním pobřeží je velmi nestálé, přidali jsme si jeden rezervní den v případě, že by náš postup zpomalil déšť. To jsme však ještě netušili, že nás mohutná bouřková fronta přicházející z Atlantiku, která se zastavila o hornaté západní pobřeží, uvězní již na náhorní plošině nedaleko našeho výchozího bodu Preikestolen - a to hned na tři dny!

Po 8 hodinové cestě vlakem z Osla do Stavangeru jsme se nalodili na trajekt do Tau, odkud jsme měli dále pokračovat autobusem.

 

Zlověstné skalní masivy tvoří vstupní bránu do Lysefjorden.

Cestou na Preikestolen.

První cíl našeho putování je již na dohled.

Protože jsme na Preikestolen dorazili až v pozdních večerních hodinách, místo zástupů turistů nás na místě čekala jen malá skupinka Rusů s dronem.

Když po třech dnech prudkých dešťů opět vysvitlo slunce, mohli jsme se opět vydat na cestu.

Zatímco jsme balili stan, mohli jsme pozorovat mnoho těch, kteří po široké cestě proudili na Preikestolen, jež byla od našeho tábořiště coby kamenem dohodil.

Nás však čekala cesta úzká, kterou nemnoho lidí nachází - cesta podél fjordu do přístaviště Bakken.

Trajekt v Bakken nás vyzvedl v 6:20 ráno následující den.

Lysebotn, malá osada na konci fjordu, je výchozím bodem pro výstup na Kjeraq.

Pohled na Lysebotn z ptačí perspektivy. Útrpný počáteční výstup z Lysebotnu na Øygardstøl nám ušetřili nezmámí italští dobrodinci, kteří nás nahoru vyvezli autem.

Cestou na Krejaq.

Masiv Kjeraq - domov vyhledávaného Kjeraqboltenu.

Druhý cíl našeho putování byl splněn - společná fotografie šťastných backpackerů na šutru zaklesnutém 1000 metrů na fjordem budiž toho důkazem.

Kjeraqbolten, tato na první pohled životu nebezpečná a strach budící vyhlídka, však veškeré své kouzlo ztratí při pohledu z druhé strany. Zástupy fotky-chtivých turistů z prvního dopoledního autubusu, kteří se řadí v dlouhou frontu a trpělivě čekají, až na ně přijde řada, a na kameni komicky pózující slečny - to vše vyvolává spíše úsměv.