7 smrtelných hříchů: Obžerství (7/9)

Jez do polosyta, pij do polopita, říká známé české přísloví. Druhá polovina tohoto pořekadla však do obecného povědomí vstoupila už méně. Vyjdou ti naplno léta, zaznívá na závěr. Není velkým překvapením, že motivační dovětek časem ustoupil do pozadí. Vždyť se přece rozumí samo sebou, že jíst a pít nadmíru našemu zdraví nesvědčí.

V dobách minulých byla hříchem nestřídmosti nejvíce ohrožena zejména nepříliš početná vyšší vrstva společnosti. Vezměme si na příklad stavovskou společnost středověkou. Ta byla uspořádána na základě myšlenky trojího lidu. Šlechta vládne, duchovenstvo se modlí a povinností rolníků - podle Boží vůle, jak se tehdy věřilo - je na sebe a zbylé dva stavy vydělat. Uvažte sami. Pokud jako rolník musíte hlavně živit ty druhé, máte k hříchu obžerství přeci jenom trochu delší cestu než třeba osoby v moci postavené. I když by se zajisté našly i výjimky. Začteme-li se např. do spisů českého reformátora Jana Husa, zjistíme, že jeho ostrá kritika touhy po majetku, poživačnosti a pýše se zdaleka neomezuje pouze na církevní a světské hodnostáře, ale přerůstá v obžalobu celé společnosti. Ukazuje se tedy, že ani lidé prostí nebyli hříchu obžerství zcela prosti. Přirozený sklon k hříšným požitkům je v genetickém základu každého z nás.

Doba pokročila. Ty tam jsou časy, kdy neřest obžerství vážně hrozila především malé skupině privilegovaných. Z dějinného a globálního hlediska jsme dnes v našich zeměpisných šířkách privilegovaní téměř všichni. Těžíme z výdobytků současné technologicky vyspělé západní společnosti. A přestože jsou mezi námi stále velké majetkové rozdíly, hladomory v důsledku sucha a neúrody nám na rozdíl od obyvatel jiných míst naší planety aktuálně zřejmě nehrozí. Zato situace v chudých rozvojových zemí nabízí jiný obrázek. Právě z nich pochází drtivá většina z přibližně 25 000 lidí, kteří denně zemřou hlady. Ale zpět do současné české blahobytné společnosti, kde by varování před hříchem obžerství a nestřídmého životního stylu mělo zaznívat možná mnohem více než kdy předtím. Proč?

Ač se to na první pohled nemusí zdát, obžerství nenarušuje pouze naše zdraví tělesné, ale i duchovní. K tomu, aby si člověk uchoval svobodu, kterou mu vydobyl Kristus, je zapotřebí učit se mít vládu nad svým tělem a jeho tužbami. Žít v Kristu a v moci Ducha svatého mj. znamená, že budu odolávat své přirozené touze po nezřízené poživačnosti. Ke svému tělu i mysli budu přistupovat jako k chrámu, kde bydlí Bůh. Vždy připraven vydat je Bohu jako nástroj ke konání dobra.

Zneužívání dobrých Božích darů jejich správné užívání ale neruší. Bůh z nás všech zajisté nechce mít askety, kteří si v naději na přiblížení se Bohu odpírají pohodlí a všechny smyslové radosti, i když i tato cesta samozřejmě může být pro někoho cestou následování Krista. Jinak jsou ale chuť k jídlu a pití, pokrm, který tiší hlad, a nápoj, který hasí žízeň, coby součást naší stvořenosti z podstaty dobré. Vždyť je psáno, že Bůh dává víno pro radost lidskému srdci a všechno, co Bůh stvořil je dobré. Nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Jenže tam, kde se chuť k jídlu a pití převrací do tělesné poživačnosti a nezřízené holdování pokleslým tělesným choutkám, tam se z vína stává posměvač. Tam se jí a pije k zahanbení. Tam je zapotřebí mluvit o hříchu, který nás vzdaluje Bohu, druhým lidem a také sobě samým.

Pavlova výzva, aby se křesťané neopíjeli vínem, ale plni Ducha svatého společně zpívali žalmy, předpokládá lidskou schopnost krotit své tělo se všemi jeho nečistými vášněmi. Ostatně, téměř všechna náboženství - ve větší nebo menší míře - vybízí své vyznavače k sebezapření a zdrženlivosti. Dokladem toho je např. všeobecně rozšířená postní praxe. I Ježíš se občas postil. I když mu jeho protivníci při jiných příležitostech předhazovali, že je milovníkem hodů a pitek, uměl si jídlo na čas odepřít.  Moc dobře věděl, že člověk není živ jenom chlebem.

Máme na míň. Můžeme jíst a pít skromněji. Je zdravé si čas od času něco odepřít a učinit se vnímavějšími pro Boží hlas, procvičit si svou vůli a zároveň si tak ověřit, jestli nás náhodou někde nesvazuje nějaká skrytá závislost.

Přichází léto. Doba grilování a dovolených, na kterých si člověk rád dopřeje. Počínejme si moudře. S vděčností přijímejme všechny dobré Boží dary, ale nenechme se jimi zotročit.

Vyšlo v časopise Brána 11/2023. Mírně upraveno.