České industriální dědictví se povážlivě tenčí. Opuštěné pivovary, bývalé sklárny, textily a jiné tovární komplexy již nějaký ten pátek hlodá zub času. Bývalé továrny na lukrativní pozemcích, které se v mnoha případech staly nocležnou bezdomovců, nelegálními skládkami a rejdištěm divokých koček, čeká brzy řízená demolice, aby uvolnily místo budoucím nákupním a administrativním centrům. Proč se pokoušet zachránit něco, co lze rychleji a levněji (i za pomocí
dotací) zbourat? V případě bývalé hradecké koželužny už je na záchranu pozdě. Komín je vykloněný z osy, zdi popraskané, dřevěné podlahy, pokud se ještě nezhroutily pod tíhou spadlé střechy, drží na shnilých trámech, které by vlhkost a plíseň tak jako tak brzy nemilosrdně poslala k zemi. Stále je tu však spoustu dalších budov, kde se ještě leccos zachránit dá...
 |
| Hradecká koželužna v ranní mlze - krása, která již nebude mít dlouhého trvání. |
 |
| Ze dvoupatrové výrobní haly zbyly víceméně jen obvodové zdi. Některé trámy obalené rezavými hřebíky drží pouze na starých elektrických drátech. |
 |
| Hra světel a stínů |
 |
| Výtahovou šachtou bylo možné vyšplhat do vyšších pater budovy. |
 |
| Ocelová pec už byla z velké části rozřezána autogenem a odvezena do sběrného dvoru. |
 |
| Jen Sigmund Freud ví, kde se v nás bere ta fascinace velkými objekty. Komín znásilňující matku oblohu... |
 |
| Rest in peace! Fotky má na svědomí Petr |
