První týden v "Bradavicích"

Na otázku, "kam že to vlastně odjíždím", jsem s notnou dávkou nadsázky odpovídal, že do "Bradavic". Tehdy jsem ještě netušil, jak blízko pravdě jsem. Škola čar a kouzel v Bradavicích ze světově proslulých fantasy románů z pera J.K. Rowlingové není zcela nepodobná semináři v Decaturu. Seminář není pouze škola, je to především vzdělávající se komunita. Studenti bydlí v kolejích, učitelé v domcích v areálu kampusu. Každý den se je možné účastnit se v 10 hodin tzv. "Coffee Hour", která neslouží jenom k doplnění hladiny kofeinu v krvi studenstva a jeho učitelů, ale především k přátelským rozhovorům. Každý den se také koná od 12 hodin setkání v jedné ze dvou seminárních kaplí, kde se slaví společná bohoslužba, nebo na pozvání přednáší hosté z různých organizací. Výjimkou ve "společném životě" obyvatel semináře není ani čas oběda...

Budova s názvem "Refectory" v sobě skrývá vedle seminárních místností a salonků pro studium a trávení volného času především "školní jídelnu".

Refektář (latinsky refectorium, pocházející z reficere, tzn. „obnovit“) je společná jídelna mnichů v křesťanských klášterech nebo řeholních domech, ale i v jiných sakrálních stavbách.

Protože jsem do semináře dorazil již 1. ledna, v době, kdy ještě zel prázdnotou, mohl jsem ještě zachytit něco z jeho vánoční výzdoby.

 Lux lucet in tenebris - Ve tmě září světlo. Latinský citát z Janova evangelia doprovází erb na hlavní stěně refektáře. Fotografie děkanů  připomínají (na americké poměry) poměrně dlouhou historii semináře.

Holubice - symbol míru a Ducha svatého připomíná obsah křesťanské víry a úkol křesťanů.