 |
| Benjamin Victor, Bathsheba (bronz, 2020) |
Hřích nečistoty se z počátku nezdá být nijak odpudivý. Přichází k nám v podobě krásy a souměrnosti, v ladných křivkách ve večerním světle se koupající Bat-šeby. Když ji David spatřil ze střechy svého paláce, byl okouzlen jejím půvabem a nechal si ji zavolat. Spalující touha žádostivosti jednou zažehnutá a dále rozdmýchávaná fyzickou blízkostí však vyústila ve spojení, ze kterého vzešel nový život. Dítě, které Bat-šeba, žena Urijášova, nosila pod srdcem, přimělo Davida, aby nečistou hru, kterou z dlouhé chvíle rozehrál, dohrál až do hořkého konce. Ve snaze utajit svůj poklesek se nakonec ctnostného Urijáše zbavil úkladnou vraždou, když ho nechal padnout v bitvě. Před lidmi by se snad bývalo podařilo vše ututlat, ale „Toho, jenž nehledí na to, co vidí lidské oči, ale do srdce, obehloupiti nelze“, jak kdesi píše Komenský. Hospodin nad Davidem prostřednictvím proroka Nátana vynesl tvrdý soud.
Hřích nečistoty se zpočátku zdá zábavný, ale zároveň roztáčí kola, která může být někdy velmi obtížné zastavit. Po nějaké době rozkoš ztratí na přitažlivosti a promění se v okovy, které zotročují. Člověk by rád z rozjetého vlaku vystoupil, ale nejde to.
„Nemůžete za své pocity, můžete za své činy,“ hlásá projekt Parafilik. Ten nabízí pomoc lidem, které znepokojují neobvyklé sexuální touhy nebo fantazie,které prožívají oni sami nebo jejich blízcí. V určitém momentu mohl David nešťastnému incidentu s Bat-šebou zabránit. Kdyby včas odvrátil zrak a odolal pokušení své zvědavosti, nebyl by se býval chytil do pasti, kterou mu jeho žádostivost přichystala. Později svého činu litoval. Hryzalo ho svědomí. Sám na sobě zakusil smutnou pravdu, že když si člověk zahrává s hříchem, začne si po nějaké době zahrávat hřích s člověkem.
Prevence je lepší než léčba. Ježíš řekl, že „každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“. To nejdůležitější se děje v nitru člověka. Ježíš tak jde ještě mnohem dál, než projekt Parafilik. Vyzývá nás, abychom kontrolovali nejenom až své chování, ale už své myšlenky, kterými své pocity v sobě posilujeme nebo dokonce vzbuzujeme. Stejným směrem ukazuje i jedno z přikázání Desatera: Nebudeš dychtit! Dychtění – pokud se nepřetaví v nezákonný čin – není z právního hlediska nijak postižitelné. Přesto má v Desateru své nezadatelné místo. Teprve tehdy, když člověk přestane toužit po tom, po čem Bůh s ohledem na dobro lidí toužit zakázal, bude člověk skutečně svobodný.
Projekt NePornu, který podporuje lidi v boji s jejich závislostí, uvádí, že přibližně 79% mužů a 76% žen ve věku mezi 18 a 30 lety sleduje porno alespoň jednou měsíčně. Z tohoto množství lidí není málo těch, kteří pozorují, jak pornografie negativně ovlivňuje jejich mezilidské vztahy i vlastní duševní zdraví. Chtěli by se vymanit z tohoto sevření. Nepoznávají se ve svých skutcích. Stále znovu se dopouští toho, s čím ve své podstatě bytostně nesouhlasí. Zápasí s pocity viny a opovržení sebou samými. Znovu a znovu podléhají své žádostivosti, která bez ohledu na celkové mravní dobro člověka sleduje pouze svůj partikulární zájem.
