Na Boží knize čtenáře na první pohled zaujme její široký záběr. Originálně graficky zpracovaná kniha s pevnou vazbou si klade za cíl na svých téměř 240 stranách představit výklad hned tří textů, které tradičně tvoří základ katechismů coby souhrnů křesťanského učení: Apoštolského vyznání víry, Desatera a modlitby Páně. V závěru pak navíc čtenáře uvádí do problematiky spjaté s lidskou sexualitou.
Kniha je provokativní svou formou i obsahem. Ve snaze přiblížit se stylu komunikace dnešních dospívajících se v textu téměř na každé stránce objevují emotikony ☺ a pro odlehčení velmi často také více či méně zdařilé humorné poznámky. Vyzdvihnout je zapotřebí srozumitelný jazyk a čtivost.
V úvodu autoři předkládají návod k četbě knihy. Čtenář v ní nemá spatřovat studijní příručku akademické teologie. PB chtějí především ukázat, jakým způsobem lze promýšlet svou víru v kontextu 21. století. Záměrem je také podělit se o vlastní duchovní zkušenost a pozvat ke kladení otázek i hledání odpovědí. Tímto způsobem chtějí PB povzbudit své čtenáře k samostatnému hledání vlastní duchovní cesty. Tvůrčí zásadu „4P“, jak se s ní setkáváme např. u Benjamina Kurase (pobavit, poučit a přimět k přemýšlení), tak završují cílem pomoci prohloubit čtenáři jeho vztah k Bohu, druhým lidem a k sobě samému.
Způsob, jakým PB nutí své čtenáře přemýšlet a klást si otázky, je cesta kontroverze a paradoxu. Autoři čtenáře nenechají v klidu. Vážné pasáže se mísí s těmi méně vážnými. Nejsou zde výjimkou velmi ostré výroky, které nadzvednou tradičněji založené čtenáře ze židle, aby pak byly (třeba až o několik desítek stran později!) korigovány a čtenáři se tak mohla přestat vařit krev v žilách. Takto např. čtete pasáže, u kterých se nemůžete ubránit pocitu, že vyzývají ke spoléhání se na „lacinou milost“ (víru bez poslušnosti), abyste poté mohli být upokojeni slovy o potřebě naprosté odevzdanosti Bohu a jeho vůli. Na jedné straně můžete číst odstavec, ve kterém se zdá, že Bůh je vnímán pouze jako nadstavba našeho lidského etického snažení - člověk od Boha nepotřebuje více než jen trochu pomoci. Na druhé straně jste ujištěni, že Bůh je základem veškeré skutečnosti a že odpuštění a pravý život naleznete teprve v něm. Překvapí, že v knize prošpikované často nepříliš uctivými vtípky si přečtete v rámci výkladu „Posvěť se jméno tvé“ i v modlitbě formulované vyznání: „Mám posvěcovat Tvoje jméno? Chápu, že to asi znamená, že bych si Tě neměl brát jen tak do huby. Nechci Tě brát na lehkou váhu a dělat si z Tebe jen srandu. Doufám ale, že máš rád vtipy a že se rád zasměješ…“ (s. 129). Nalezneme zde vedle sebe také antiklerikálně laděné průpovídky i upřímně míněné pozvání do společenství církve. Knihu je tedy zapotřebí vnímat jako celek. Při její četbě je však potřeba u konzervativnějšího čtenáře mnoho trpělivosti.
Z teologického hlediska kniha vykazuje silné prvky kulturního protestantismu. Charakteristický je pro ni spíše optimistický pohled na člověka a důvěra v jeho schopnosti. Časté jsou výzvy ke vnášení hodnot Božího království do tohoto světa a k zasazování se v jeho prospěch. Na postavě Ježíše je vyzdvihován především jeho život. (Nepřekvapí, že Ježíš je líčen zejména jako provokativní a kontroverzní postava.) S motivem zástupné smrti jako by si PB však nevěděli příliš rady. Při řešení otázek v oblasti sexuální etiky (jakkoli zde principiálně PB nechtějí vystupovat návodně) je zřetelné, že zaujímají jednoznačně kompromisní stanoviska (s důrazem na osobní zodpovědnost). Co však v rámci této teologické linie (a zejména u farářů ČCE) překvapí, je jeden odstavec (předpokládám, že nevědomě) velmi blízko stojící učení dispenzacionalismu (nauce, že v průběhu různých věků lidských dějin - dispenzací - Bůh jednal s lidmi různými způsoby, viz s. 29).
Bible a její výklad hraje v Boží knize nemalou roli. Je zajisté chvályhodné, že PB nevytrhávají verše z kontextu. Biblické oddíly (zpravidla velmi dobře) vykládají s ohledem na historické a kulturní souvislosti. Tak se jim daří uvést na pravou míru mnohá zažitá neporozumění biblickému textu, zejména v otázkách sexuální morálky - např. Ónanův hřích nebo důvod potrestání města Sodomy. (Neměli bychom být překvapeni, že v centru jejich pozornosti stojí příběhy a texty spíše bizarní.) Nebezpečím takového přístupu k Písmu však může být uzavření textu do minulosti. Ježíšův výrok, že „každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Mt 5,28) si zajisté podržel svou platnost i do dnešní doby. V Bibli zběhlý čtenář také nutně musí dojít k závěru, že by PB zajisté slušelo více pozornosti biblickému textu jako takovému. Autoři např. tvrdí, že se apoštol Pavel nikde nezmiňuje o prostituci (s. 198). 1K 6,16 však dle mého názoru svědčí o opaku. Ne vždy se jim také daří přiléhavě dokreslit či parafrázovat strohé podání Písma, což působí zavádějícím dojmem.
Pokud se vám dosud zdálo, že se Vás snažím od četby spíše odvrátit, pokusím se nyní v krátkosti vypsat, proč je naopak dobré a užitečné knihu číst. Navzdory výše řečeným výtkám se totiž v Boží knize setkáváme s promyšlenou a inspirativní četbou. PB jsou např. přesvědčeni, že setkání s krásou proměňuje. V dovedně napsaných poeticky laděných textech tak vyzývají čtenáře k rozjímání nad Boží přítomností, láskou a dobrotou v přírodě. Koho oslovují knihy Marka Orko Váchy, jistě si v těchto pasážích přijde na své. Čtenáři se také mohou těšit na mnohé výstižné aktualizace biblických textů („Kosmický software se stal hardwarem“, s. 30). Výklady Apoštolského vyznání víry, Desatera a modlitby Páně jsou s ohledem na omezený prostor, který jim mohl být věnován, v drtivé většině velmi zdařilé a dobře přístupné. Přestože ne každému může být blízká perspektiva, ze které se tato látka pojednává, zajisté lze mnohému přitakat a přijmout to za své. Evangelikálním křesťanům bezesporu nebude proti srsti, že nejcitovanějším veršem je Ježíšovo dvojpřikázání lásky. Rovněž potěší na mnoha místech opakovaný důraz na důležitost osobního vztahu s Pánem Bohem. V Boží knize tak máme možnost nahlédnout nejenom tu (věřím, že zdánlivě) cynickou „cool“ tvář PB, ale i tu citlivou, vnímavou, toužící po Bohu a intimním vztahu s ním - snad až pietisticky vroucí a odevzdanou, ale zároveň stále se tázající a hledající zbožnost. (V tomto ohledu na mě nejvíce zapůsobily psané osobní modlitby, které uváděly jednotlivé prosby Otčenáše. Věřím, že se s těmito modlitbami bude možno ztotožnit nemálo lidí. Snad má význam si knihu pořídit alespoň kvůli nim). Boží kniha nabízí mnoho hlubokých teologických vhledů i pro duchovní matadory. Zároveň však pamatuje i na ty, kteří zatím jen nejistě osahávají tento pro ně nepříliš známý terén, a krůček po krůčku je provází prvními zkušenostmi víry.
Boží kniha Pastoral Brothers byla napsána zejména pro mladé hledající. Letití konzervativní církevníci, zabydlení ve stávajících církevních strukturách a přesvědčení o svých pravdách, o kterých odmítají diskutovat, by se jí měli raději vyhnout, nechtějí-li se zbytečně rozčilovat. Po této knize vzešlé z dílny progresivního protestantismu naopak mohou sáhnout všichni hledající - mladí lidé i dospělí, mládež ze sborů ČCE, kterým často staromilecká bratrská zbožnost jejich rodičů a prarodičů příliš nevoní a mají problém se s ní ztotožnit, nebo skupinky otevřených věřících ochotných okořenit si svá setkání a nad knihou společně kriticky diskutovat (třaskavý materiál, který v sobě kniha obsahuje, vyloženě po diskuzi volá). Nebojme se provokativní knihy číst. Při četbě Boží knihy zřejmě budete místy skřípat zuby (nebo nadšeně tleskat – záleží, kde stojíte). Ve skutečnosti se však za slupkou tohoto kontroverzního nízkoprahového křesťanství skrývá pozvání na cestu víry, originální výzva k navázání osobního vztahu s Bohem. Proto knize přeji mnoho (ne)spokojených čtenářů. Záleží jen na nich, co si z knihy odnesou.
Boží kniha, Karel Müller a
Jakub Malý, CPress, 1. vydání: 2021, 240 stran.
