S Husovým varováním před odkládavostí nepřehlédnutelně vstupuje do našeho zorného pole dnes tak často skloňovaný fenomén prokrastinace. Tato „lenosti družka“ se již nějakou dobu hřeje na výsluní mediální pozornosti, minimálně co se sociálních sítí týče. A zdá se, že plným právem! S nástupem internetu nabídka možností, jak utéct před nepříjemnými povinnostmi k něčemu zábavnějšímu, přibývá raketovým tempem. (Kdo z majitelů chytrého telefonu se někdy nepřistihl, jak sáhl po telefonu, aniž by předtím proběhla nějaká vědomá volba?) Zdá se, že těch, kteří zápasí s chorobnou odkládavostí, poruchami koncentrace, nedostatkem motivace a podobnými neduhy neustále přibývá. A současně s tím narůstá také dlouhá řada nabídek seminářů a knih, které slibují, že vám pomůžou s těmito nešvary zatočit. Kdo by nechtěl být efektivnější? Lenost jedněch se stává výnosným byznysem druhých, i když nutno podotknout, že spoustu užitečných tipů lze dohledat i zdarma. Nicméně, kdo je dnes dobrým motivačním řečníkem, ten nouzí jistě trpět nebude!
Cestou vpřed není workoholismus, ale činorodost spojená s osobní disciplínou. Nezaměňujme lenost s odpočinkem. Odpočinek je zajisté potřeba! Vždyť sám Stvořitel vetkal den, kdy má člověk odpočinout od veškeré své práce, do samotné struktury stvoření! Lenost je ovšem nežádoucí. Není to jen kosmetický nedostatek, nevinná vada našich charakterových vlastností, kterou se někteří lidé mají tendenci chlubit v naději, že se na ně druzí budou o to méně obracet s žádostí o laskavost. Lenost je hřích. A nejen tak ledajaký. Smrtelný! Nikdo menší než proslulý (alespoň v některých kruzích) švýcarský reformovaný teolog Karl Barth láteří, že světla reflektorů protestantských teologů bývají až příliš často namířena příliš jednostranně pouze na pýchu – tu heroickou, megalomanskou a prométheovskou podobu hříchu. O poznání triviálnější, ale právě o to nebezpečnější forma hříchu, kterou je přizpůsobivá a o nic neusilující lenivost, naopak naší pozornosti namnoze uniká… I lenost, stejně jako každý jiný hřích, se zdá být zpočátku lákavá. Je však třeba mít se na pozoru. Jako mýtická siréna nás svým vábivým hlasem láká na svůj ostrov blažené nečinnosti, ovšem pouze s cílem navést loď našeho života na skaliska a učinit moře naším hrobem.
Je to právě lenost, co bývá největší překážkou našeho duchovního růstu a smysluplného života jako takového. Hříchem nemusí být pouze to, co dělám. Jedním z mnoha biblických opisů hříchu je i řecké slovo ofeiléma, která lze přeložit také jako dluh. A jsem vlastně rád, že na připomínku všech těchto hříchů opomenutí - tohoto většinou skrytého rozměru své vlastní hříšnosti - se čas od času můžu s ostatními věřícími bít v prsa a u toho vyznávat slovy, „že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat“. Nejenom, že tím přijímám Boží odpuštění, ale také mě to motivuje ke změně, postrkává k činům. Odkrývá to mému duchovnímu zraku skutečnost, že je to i má lenost, co mi brání využívat můj Bohem daný potenciál. Prosím Ducha svatého, aby mě proměňoval. A bez mučení se přiznávám, že světská doporučení pro boj s leností a prokrastinací shledávám užitečná i v boji s vlastní leností duchovní. Rád se nechávám v tomto ohledu inspirovat.
