Náhoda je blbec, říká se. Nicméně mě náhoda přinesla třídenní výlet lodí do hlavního města Dánska. Stálo to jen jedno velmi rychlé rozhodnutí a 30 norských korun za lístek na T-bane do přístavu. Když jsem se v neděli vrátil z tradičního lutherského kostelíka, zastavil se za mnou Jany (Slovák, který bydlí o tři patra výše), aby mi vrátil nafukovací karimatku, kterou jsem mu předtím půjčil pro jeho přátele. Jany, v bundě, čepici a s narvaným batohem, mi mezi dveřmi řekl, že se právě chystá do Dánska. Hned se mě samozřejmě zeptal, jestli jedu taky. Mělo se jednat o nějaký společný "Erasmus trip", který se domlouval na facebooku cca 2 měsíce předem. O tom jsem něco četl, ale protože soutěž o volné lístky, kterou vypisovala společnost provozující trajekty z Osla do Kodaně, už skončila, nechal jsem to plavat. Jany měl ovšem tip. Jeho kamarádka lístky vyhrála, ale protože před výletem onemocněla, nakonec nemohla jet. Protože mi však bylo hloupé Jenny kvůli lístku otravovat, a navíc by to bylo vše "moc narychlo", nechal jsem to plavat. Jany to ovšem tak nenechal - k mému velkému překvapení.
Neuplynovulo ani 10 minut a se zpátečním lístkem už klepal na moje dveře. Během pěti minut jsem si v neuvěřitelném tempu zabalil to nejpotřebnější (chleba k večeři jsem "vyžebral" od mé čínské spolubydlící), při běhu ze schodů si málem vyvrkl kotník, ale již jsem se mohl těšit na neopakovatelné zážitky, které mi tak znenáhla spadly do klína. Až v metru mi došlo, že jsem měl druhý den odevzdat do školy návrh seminární práce a že lístek, který držím v ruce, je stále napsaný na Jennino jméno... Protože jsou však Norové milí a skoro nic pro ně není problém (alespoň taková je má zkušenost - když jsem se s ohnutým ráfkem v ruce ptal náhodného Nora po servisu kol, nejenom, že mi rád poradil, ale dokonce mě tam pak zavezl svým autem!), přepsání lístku na mé jméno nebyl pro slečnu z DFDS Seaways problém a esej jsem po domluvě s profesorem mohl odevzdat později.
Čekal jsem, že podobně jako při cestě na Erasmus do Norska budu cestu trávit v křesle u restaurace. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že na mě čeká kajuta s vlastní koupelnou! Moc času jsem v ní ale nestrávil. Buď jsem se klouzal na mokré palubě, nebo pil pivo z duty-free shopu ve vířivce na zádi s Rusama ze Sachalinu (to je až někde u Japonska). Plavba do Kodaně podél pobřeží Švédska trvala přibližně 16 hodin.
Na prohlídku Kodaně už tak moc času nebylo, nicméně těch 6 hodin, které jsme měli k dispozici, jsme využili naplno! Po krátké zastávce na jídlo jsme vyrazili obdivovat historické skvosty, kterých Kodaň může nabídnout vskutku přehršel. Na rozdíl od Osla v 17. století do základů nevyhořela, takže se opravdu bylo na co dívat - ovšem za neustálého deště. Byl jsem docela rád, že jsem si v tom spěchu nezapomněl zabalit pláštěnku... Mezi dánštinou a norštinou není velký rozdíl. Nepochybně tomu pomohla také 300 letá unie (vztah námořní velmoci a její kolonie) mezi Dánskem a Norskem. Zřejmě nejhezčí a turisty z celého světa obdivovaným místem je Nyhavn (v překladu: Nový přístav) - barevné domečky u kanálu s kotvícími starými loděmi. A nejzajímavější část? Jednoznačně
Christiania . Fristaden Christiania (Svobodné město Christiania) je autonomní oblast s cca 850 obyvateli, vlastní měnou a vlastními pravidly. Od 70. let je to rejdiště hippíků a mnoha jiných existencí. Zatímco všude jinde se ve stánkách prodávají kýčovité suvenýry, zde je to nespočet druhů konopí, hašiše a pestrá paleta různých udělátek k jejich konzumaci. Striktně se tam dodržují pouze tři pravidla: 1/ žádné zbraně 2/ zákaz focení 3/ zákaz běhání
(to abyste nevyděsili všudypřítomné dealery). Celé místo má jedinečnou atmosféru, kterou umocňuje svébytná architektura, všudypřítomné umělecké výtvory a občasný hořící "homeless barrel", u kterého se ohřívá šmelinář s hashem a konopím. Nikdo nikam nespěchá a místo cigaret se tam kouří u kafe a novin jointy. Zajdete-li si na záchod v místní ghetto kavárně, s velkou pravděpodobností nad vámi budou plavat rybičky, protože namísto normálního stropu je tam akvárko. Otazníky nad tímto projektem vám ovšem naskočí ve chvíli, kdy tam vidíte pobíhat malé děti v zrovna v době, kdy by měli být ve škole...
Cestou z Christanie už zbývalo nakoupit jenom nějaké jídlo (zásoba sýra, sušenek a oliv), které je tam mnohem levnější než v Oslu. Za neustálých obav, že nestihneme odjezd trajektu, jsme spěchali zpět do přístavu. Na lodi, kterou jsme naštěstí stihli, jsme si koupili čokoládu a šli dohánět spánkový deficit. Ještě předtím jsme z paluby při odplouvání udělali pár fotek, protože konečně přestalo pršet!
